Nakonec jsem odhalil, proč nedával květiny a to mě překvapilo

Nedávno jsem s klien­tem řešil, proč nedává part­nerce květiny.

Prošli jsme kla­sické příčiny, ale pořád mi přiš­lo, že jsme nevy­chy­tali samot­nou pod­statu prob­lé­mu.

Dom­luvili jsme se, že svo­ji první květ­inu brzy předá.

Nakonec mi pomohl, když mi vylíčil, jakým způ­sobem tuto květ­inu předal.

Nikdy nev­iděl chla­pa předá­vat ženě květ­inu, neměl vzor a vlast­ně nevěděl, jak se to dělá.

U chla­pa v part­ner­ství, kde mají společné dítě, jsem to nepřed­pok­lá­dal.

Ale chápu to. Mně kdy­by řek­li, ať si s part­nerk­ou zatan­cu­ji fox­trot, taky bych stál a „čuměl“. Nevěděl bych, jak na to.

A tak jsem mu do ruky vrazil kytku, co stála v rohu pra­cov­ny a řekl mu „jsem tvá part­ner­ka natěšená na květ­inu, předej mi květ­inu, jen vynech hubana“. Prostě jsme si ukáza­li, jak na to.

Učit se dá vše. Když vám něco nejde, co v živ­otě potře­bu­jete a potře­bo­vali byste se v tom zlepšit, je jen zapotře­bí jít, vyh­le­dat něko­ho zkušenějšího a naučit se to.

Nebo se můžete do konce živ­ota vym­lou­vat, že tuto čin­nost neděláte a hle­dat vým­lu­vy, proč.