Dva dny po naší svat­bě potkal můj nej­men­o­vaný kamarád manželku a ptal se jí „Tak jak?“

Nerozuměla. „A co?“

 

Myslel si, že se po svat­bě rych­le part­ner­ství změní k horší­mu a už je to znát.

 

Partnerství se neustále mění, ale hlavně proto, že se měníme my (oba v partnerství). A to, ať se vezmeme nebo ne.

 

Rozumím, že jsou i pří­pady, kdy se po svat­bě rych­le změnil vztah k horší­mu, ale mys­lím si, že nebyl větši­nou zdravý již před svat­bou.

Svat­ba pak byla už jen jakýsi akcel­erá­tor.

 

  • Máte takovou zkušenost?
  •  A brát se nebo nebrat?

 

Pokud se na to oba cítíte a už se nějaký čas znáte, máte vyřešené zák­lad­ní vzta­hové otázky (což čas­to zjišťu­ji, že lidé nema­jí), tak pak se vezměte.

 

A ideál­ně si obřad zařiďte tak, aby se vám líbil a radovali jste se z něj oba jako my.

 

Tak­to jsem odd­á­val lidi na místech, kde se jim líbí a odd­á­va­jící z blízkého okolí při­jet nechtěl.

O tom snad ale v jiném článku.

 

A pro­tože zatím náš vztah drží i po 2922 dnech manžel­ství, náležitě a netradičně jsme to oslav­ili, ten­tokrát již ve 3 — na Ještě­du.