Nedá mi to a po nedávném MDŽ se musím ještě vrátit k tomu­to tématu.

 

Při­jde mi smut­né, když si stěžu­jí ženy, že nedostaly k MDŽ květ­inu. A už vůbec ty, které jsou zadané či mají děti.

 

Jaký je ten důvod, že muž nechce udělat radost ženě květinou, přestože ona si ji přeje?

Jeho blok, šetřivost, neshody v part­ner­ství (ona pro mě nedělá toto, proč já bych dělal toto – až ona bude dělat radost mě a dá mi, co já chci, pak já ji…). Může za tím být coko­liv.

 

Ale tyto ženy si takového muže naš­ly a žijí s ním.

 

Pobaví mě, když takové ženy toužící po květ­ině omlou­va­jí své part­nery, že jejich pohled na věc je rozdíl­ný. Slyšel jsem vým­lu­vy chlapů: „MDŽ je komu­ni­stický svátek, Valen­týn je svátek z Ameriky, neb­udu pod­porovat ničení ros­tlin, neb­udu vyha­zo­vat peníze“ atd.. A těm­to ženám to prý moc nevadí.

Přesto si potom postěžu­jí, že květ­inu nedostaly.

 

Když si někdo něco přeje a vy mu chcete udělat radost, pak mu to přeci darujete, nebo ne?

Pokud ne, je za tím něco víc. A to se čas­to dá odhalit při konzultaci. Když tedy něk­do chce a na konzultaci při­jde…www.LadislavHanousek.cz

 

  • A proč si stěžu­jí ženy, které mají děti, že květ­inu nedostaly? To je ještě nenauči­ly, čím by mámě mohly udělat radost?
  • Předá­va­jí ten­to vzorec dobro­vol­ně na další gen­eraci „nenosičů“ — chlapů, kteří zklam­ou jed­nou ženy, pro­tože jim neuděla­jí radost květi­nou?

 

Letos jsme na MDŽ udělali s Ládíkem květi­nový exper­i­ment.

 

Pro­tože jsem ráno doporučo­val nezadaným chlapům, aby kvě­ty rozdá­vali, chtěl jsem to ověřit i v praxi, jak se takové ženy budou cho­vat.

Potvrdi­lo se mi, že je to úžas­ný způ­sob, jak ženu oslovit na uli­ci a začít s ní kon­verzaci. Jestli to ale chlapi udělali, našli odvahu jako my a dělali radost i bez přímého prospěchu, nevím.

Nakoupili jsme více květů a rozhodli se, že obdaru­jeme na uli­ci i cizí ženy.

Kromě velké květiny pro mámu jsme měli tedy i malá kvít­ka (ještě 10 dnů po svátku jsou krás­ná) a sle­dovali jsme, jak popřání k svátku a předání kvě­tu ženy roz­září.

 

Bylo zají­mavé číst jejich reakce. Přek­vapení, podezření, nedůvěra, důvěra, dojetí, úsměv, slza v oku, …

 

Všechny ženy přijaly přání i květinu a vypadaly, že jim to udělalo velkou radost. Žádná negativní reakce!

 

Něk­teré při­daly Ládíkovi dotaz, jestli má i pro svo­ji maminku.

Něk­teré se tváři­ly, že si ji neza­slouží.

Něk­teré měly poc­it, že mu za to něco musí dát. Hledaly bon­bóny, dostal Kinder vejce — jak za kole­du na Velikonoce…

Něk­teré se zprvu nez­mohly na slo­vo, pak jen děko­valy.

Něk­teré vypadaly, jako by dostaly poprvé v živ­otě květ­inu.

 

Bylo to zají­mavé sle­dovat.

Už děti by se měly učit, že květi­na ženám udělá radost.

Většině chlapům květi­na radost neudělá, nerozumí tomu. Pro­to je něk­do musí naučit, že ženy to mají jinak. Čím dřív, tím líp.

 

Co z toho vyplývá?
  • Většině žen květi­na udělá radost.
  • MDŽ je geniál­ní příleži­tost k obdarování jakéko­liv ženy a pro nezadané chlapy k oslovení jakéko­liv ženy.
  • Všech cca 30 obdarovaných žen mělo radost – poz­i­tivní reakce.
  • Nedostane-li žena květ­inu od svého muže, buď takový je (jeho vzorce) — nedosta­la ji nikdy nebo ji nedostává v posled­ní době a je v tom něco víc, co by stá­lo za řešení. Vzta­hový prob­lém.
  • Nedostane-li žena květ­inu od svých dětí, pak by se měla zamyslet, zda nedělá chy­bu ve výchově.
  • Pokud najdeš odvahu a ve vhod­ný okamžik květ­inu ženě daru­ješ, radost jí, s největší pravděpodob­nos­tí, udělá.

 

Květinu nemusíš nosit jen na hřbitov, tam už, domnívám se, moc radosti obdarovaným neudělá.