Dnes mě pobav­i­la servír­ka v restau­raci, taková kouč­ka roznáše­jící obědy.

Kon­ala dobro nebo chtěla vylepšo­vat chlapy?

K vedle­jší­mu stolu přišel mladý muž a jako větši­na lidí v poled­ní pauze spěchal. Rych­le si sun­dal bun­du a čekal na číšni­ci.

Chlap­ské sys­tem­at­ické myšlení, vše urych­lit a zjednodušit na max­i­mum, žád­ná omáč­ka oko­lo. Rych­le se najíst a jít.

Po chvíli přišla servír­ka a začala mu říkat, co nema­jí.

Nevy­držel to ani dokonce a řekl jí, co by si dal.

Ona na to, že jí nenechal vůbec vypoví­dat a to není dobře, pro­tože ženy se rády vypoví­da­jí.

Vzpom­něl jsem si na nedáv­nou konzultaci, kdy jsem s klien­tem toto téma řešil.

Naslouchat neuměl a nevěděl, proč s ním ženy neko­mu­niku­jí tak, jak s jiný­mi muži.

Poté tréno­val tuto doved­nost v zadaných úkolech a při další konzultaci se pochlu­bil, jaký velký vliv to má na jeho komu­nikaci s žena­mi.

Při konzul­tacích ladíme ledas­co, jen člověk musí při­jít, když cítí, že by mohl něco vylepšit a neví zrov­na, co by pro to mohl udělat.